Představa, že problémy 21. století vyřešíme recepty ze století minulého, není jen mylná. Je škodlivá. Pokud totiž nebudeme reagovat na moderní fenomény moderními a ozkoušenými postupy, budeme jejich negativní dopady jen dále prohlubovat a skutečná řešení odsouvat na neurčito. Jedním z takových problémů je současná dopravní situace v okolí škol a některé snahy o její řešení.
Zatímco v 90. letech bylo výjimečné, aby rodiče vozili děti do školy v centru autem, dnes je tento veskrze škodlivý fenomén běžný a nebudí větší pozornost. I díky „zápisové turistice“ (ne však výlučně, jak ukazuje průzkum organizace Pražské matky), se kterou se potýkají všechna česká města, uliční prostor před školami (a školkami) každé ráno mezi půl osmou a osmou hodinou vítá pomalu se sunoucí kolony vozidel. Říká se tomu domácky také mamataxi a například magistrátní projekt Čistou stopou Prahou to považuje přímo za hrozbu. Proč, to názorně vysvětluje následující ilustrace:
Princip je jednoduchý: V okolí škol je velký provoz, rodiče proto nechtějí posílat děti do školy pěšky a raději je vozí autem až před školu. Tím zhoršují bezpečnost před školou, zamořují ovzduší v bezprostřední blízkosti dětí a ještě více zahušťují provoz. Řešením, o kterém už mnoho let mluví odborníci a odbornice na dopravu a bezpečnost, je tento začarovaný kruh rozetnout a bezprostřední okolí škol (a školek) učinit bezpečnější. Ano, tedy bez aut.
Když v roce 2019 v rámci zmíněného projektu proběhlo měření emisí při ranním dovážení školáků do školy u Základní školy Na Beránku v Praze 12, byly prokázány desetinásobky běžných hodnot nebezpečných pevných částic, které putují do ovzduší při parkování a rozjíždění vozů.
Jak na bezpečnější okolí škol bez aut?
Odpovědí na hrozbu je koncept tzv. školních ulic, o kterém se můžeme dozvědět více například ze stejnojmenného projektu Školní ulice spolku Pěšky městem. Zde se můžeme podívat na úspěšné realizace, nebo se přesvědčit, že většina rodičů hodnotí školní ulice kladně.
Cílem opatření je nejen čistý vzduch před školou, ale zejména bezpečný prostor, který před vchodem eliminuje míru stresu. Rodiče se spolu více baví, častěji se zastavují, dětem se nekladou překážky. To přitom zpravidla rodiče hodnotí jako největší užitek: kus ranní pohody před nejdůležitější městskou institucí.
Nevýhodou je však náročnost každého takového projektu a nutná koordinace celé řady klíčových hráčů, a to zpravidla od ředitelek a ředitelů škol, učitelů a učitelek, místních radnic, městské policie, po rodiče a jejich děti. Pro všechny ulice, ve kterých se nachází škola, navíc neexistuje univerzální řešení a je třeba postupovat v několika pečlivě připravených fázích. Zjednodušeně řečeno se nejprve navržené řešení otestuje prostřednictvím dočasných opatření, vyhodnotí se jejich dopady, přínosy a případná rizika a teprve na tomto základě se můžeme rozhodnout, zda je možné vydat se touto cestou a usilovat o trvalé, často i stavební řešení.
Velké radnice nicméně disponují potřebným aparátem a v Praze navíc mohou získat maximální podporu ze strany magistrátu, přesněji Oddělení rozvoje dopravy, kde se na realizaci zmíněného projektu mimo jiné specializují.
Konkrétně může realizace školní ulice vypadat takto: Ulice, ve které sídlí škola, je ve dnech výuky ráno od 7:30 do 8:00 zcela uzavřena dočasným značením se zákazem vjezdu všech motorových vozidel, lidé se v ní tedy mohou pohybovat pouze pěšky, případně na kole. V úvodní fázi je nejdůležitější informovanost a komunikace. To zpravidla vedle informování rodičů a okolních obyvatel před začátkem akce znamená položení dopravních kuželů, za nimiž mohou učitelé, rodiče, ale také děti rozdávat letáky, informovat řidiče o smyslu projektu a navádět je na jiná místa k zastavení, odkud by mělo být možné bezpečně pěšky dojít do školy. Nezapomínejme, že většinu dětí do školy rodiče nedovážejí, takže zpravidla jdou ve skupinkách s ostatními.
V dalších fázích už není péče tolika osob potřebná a postačí, když někdo ráno položí na místo kužely a zase je později odstraní. Není zároveň dané, zda se toto opakuje také v odpoledních hodinách – odvozy jsou zpravidla méně časté a v čase více rozložené a je třeba zvažovat účelnost případného odpoledního zákazu.
Po vyhodnocení několikatýdenní akce se lze rozhodnout, zda opatření i nadále ponechat, nebo ho postoupit k další fázi, která už obnáší stavební úpravy. To může znamenat například výsuvné sloupky nebo různé typy zábran, jako jsou květináče, sloupky zužující průjezd, příčné prahy apod. Řešení existuje celá řada a vyloučená není ani celková proměna dané ulice nebo lokality, permanentní změna jejího dopravního režimu. A někde se zjistí, že žádné vhodné řešení možné není.
České realizace spolu s principy konceptu školních ulic představil například workshop spolku Pěšky městem, dobré shrnutí zkušeností s první školní ulicí na Praze 6 nabízí tento článek.
Co se děje na Praze 1?
Nechci křivdit radnímu pro dopravu Vojtěchu Ryvolovi, který na první jednání komise pro dopravu předložil k projednání bod věnovaný zavádění K+R („kiss&ride“) parkovišť právě v bezprostředním okolí škol. Netajím se tím, že tento přístup nepovažuji za vhodný – je sám o sobě šitý především na okolí zastávek MHD –, vnímám ho dokonce jako škodlivý. Prosadil jsem proto, aby se patřičná studie nevěnovala pouze zavedení parkovišť, ale také možnostem zavádění školních ulic. Jenže co čert nechtěl, Oddělení dopravy Odboru péče o veřejný prostor umístilo o necelý týden později na úřední desku veřejnou vyhlášku č.j. UMCP1 032595/2023 KT. V této vyhlášce oznamuje návrh opatření obecné povahy… kterým před trojici škol na Praze 1 – v Dušní, Truhlářské a Vojtěšské ulici – zavádí právě K+R parkoviště.
Pomíjím, že se tak děje v době, kdy čelíme bezprecedentní epidemii bezohlednosti a arogance ze strany velkého počtu „řidičů“, kteří mají tu drzost parkovat své automobily naprosto kdekoliv, včetně chodníků a zákazů zastavení, a je tedy pravděpodobné, že smysl kiss&ride vyjde vniveč a místa budou využívána spíše pro celodenní parkování mimo modré zóny, případně rodiče nebudou respektovat, že místa slouží pouze k vykládce osob, nikoliv k zaparkování svého vozidla, byť krátkému.
Znovu však musím opakovat, že umístit K+R do naprosté blízkosti škol je škodlivé. Už totiž příslib, že bude pravděpodobně možné zastavit pohodlně na samostatném parkovacím místě, přivádí dopravu přímo na ta místa, odkud ji v zájmu zdraví a bezpečnosti ohleduplnější většiny potřebujeme systematicky dostávat pryč. Zkušenost při plánování školních ulic zároveň napovídá, že takové opatření zdaleka nic neřeší: Zastavuje první, druhý tím získává možnost zastavit přímo před školou ve vozovce, případně v koloně čeká na možnost zastavit na vyhrazeném místě. Rodiče totiž zpravidla doopravdy čekají, než dorazí až přímo před vstup, kde teprve své dítě vyloží. Jeden po druhém. Někdy se může jednat o vskutku bizarní podívanou.
Abychom získali lepší představu, jak má řešení, navržené oddělením dopravy, vypadat, na následujících řádcích popíši všechny tři situace kolem výše zmíněných škol. Každé také konfrontuji s provizorním návrhem v duchu školní ulice.
ZŠ nám. Curieových – Dušní
V případě základní školy v Dušní ulici by měla být umístěna dvě parkovací místa s režimem kiss&ride, a to jen pár metrů od hlavního vstupu do budovy, těsně za vhodným způsobem upravenou (a řádně osloupkovanou) křižovatkou. Děti, které sedí v pravé části vozidla, v tomto případě vystupují přímo do vozovky. Pokud budou vyhrazená parkovací místa v danou ranní dobu volná, poslouží jen části těch, kteří při postupném čekání na jejich uvolnění nevyloží děti přímo v křižovatce.
V režimu školní ulice by bylo například možné uvažovat o uzavření Dušní od křižovatky s ulicí Bílkovou. K+R by bylo v takovém případě možné umístit již před touto křižovatkou, případně už v otevřené oblasti nám. Miloše Formana s odjezdem vozidel vždy zpět do Pařížské ulice. Variantně by bylo možné uvažovat o vykládkovém hotspotu z druhé strany školy na Dvořákově nábřeží, případně u zadního vjezdu ke škole a eliminovat tím průjezd desítek vozidel úzkými ulicemi Starého Města. Bez podrobné studie, která by mapovala místní vazby a dopravní režim okolních ulic, však není možné posoudit vhodnost a bezpečnost žádné z variant či případnou budoucí náročnost stavebních úprav.
ZŠ J. Gutha-Jarkovského – Truhlářská
Dovážení dětí až ke škole v Truhlářské ulici je mimořádně nešťastné – ve většině případů vyžaduje průjezd Revoluční ulicí a poté úzkou Truhlářskou ulicí. Navrženo je opět stání bezprostředně před vstupem do školní budovy, ale v tomto případě dokonce v šikmém stání před zábradlím, které z důvodu dalších parkujících vozidel není možné obejít zprava směrem k chodníku. Situace naopak vyžaduje, aby děti automobil opouštěly směrem do vozovky, pod kola ostatních vozidel, která po zaparkování prvního v koloně pokračují k zastavení přímo před budovou. To vede k vytvoření o poznání více nebezpečné situace před budovou školy – dítě nechrání „špunt“ v podobě rodičova auta a situace předpokládá krkolomnou manipulaci vozidel při vyparkovávání vozidel z K+R. Přitom ze všech druhů parkování (kolmé, podélné, šikmé) neexistuje nebezpečnější možnost – vyparkovat z šikmého parkování přímo proti směru jedoucích vozidel nepřekoná ani pomalé vyjíždění z parkování kolmého.
Není zřejmé, proč nebyla místa navržena až na samotný konec Truhlářské ulice. Řešení školní ulice je v případě Truhlářské ulice nepoměrně složitější než v Dušní a vyžadovalo by širší rozvahu celé oblasti Petrské čtvrti. K tomu by však mohlo dojít v případě pokračování snah o její celkové zneprůjezdnění.
ZŠ Brána jazyků – Vojtěšská
Ve Vojtěšské ulici je parkoviště K+R navrženo dokonce namísto zcela logicky opodstatněné značky zákazu zastavení, který přímo před vstupem do školy platí mezi 8. a 18. hodinou. Vyžaduje ve většině předpokládaných situací podélné parkování couváním mezi zaparkovaná vozidla. Ke zcela alarmující situaci, kdy nejsou dodržovány odstupy parkujících vozidel od přechodů, přidává neadekvátní parkovací místo a opět, jako v ostatních zmíněných případech, odbourává přirozenou ochranu auta zastavující provoz za sebou.
Současný stav vede řidiče úzkými dlážděnými ulicemi, kudy proudí většina docházejících dětí. Z nábřeží je třeba projet ulicí na Struze, dále ulicí Vojtěšskou a vyjet zpět na nábřeží ulicí Šítkovou, případně pokračovat do Myslíkovy. Jedno z možných řešení situace je nasnadě: Uzavření Vojtěšské ulice v době od 7:30 do 8:00 na jejím začátku při křižovatce s ulicí Na Struze, zobousměrnění krátké Šítkovy ulice a zřízení K+R zde, s odjezdem Vojtěšskou ulicí. Jeho relevanci by však musela prověřit obsáhlá studie zahrnující řešení širších vazeb v celé lokalitě.
Zdravé město je takové, ve kterém se děti nemusí bát chodit po ulici
Dokud se nenaučíme systematicky usilovat o bezpečnější ulice, nemůžeme naše město považovat za zdravé. Jsou to přitom různá drobná opatření obecné povahy, která mají schopnost zakonzervovat současný nevyhovující stav. Ten dnes na mnoha místech bohužel neslouží většině, namísto toho ji vystavuje nestoudné šikaně naší pohodlnosti.
V tomto případě je sice nepravděpodobné, že by toto opatření prošlo testem proporcionality, tedy zda jde o přiměřenou regulaci, která umožňuje dosáhnout sledovaný cíl a zda s ním vůbec souvisí. Dle mého nikoliv, navržené řešení situaci neřeší, zhoršuje ji a dokonce maří případné další snahy o její zlepšení. Nestaví se ani příliš na stranu místních, je více podporou pro obyvatele jiných městských částí či středočeských obcí, pro „zápisové turisty“.
Praha 1 Sobě a Zelení budou nadále usilovat o přívětivější město pro všechny. Bezpečnost dětí v okolí škol by měla patřit mezi absolutní priority každého úřadu a každého vedení školy. Argumenty i data přitom stojí v tomto případě na straně školních ulic. Ty obrací naruby zastarávající technicistní logiku, že problémy s dopravou lze vyřešit neustálým vrstvením další nové infrastruktury pro automobily: jednou přidáváním nových parkovacích míst, podruhé stavbou nových garáží, jindy zase dostavbou okruhu. Jenže zkušenosti nejen ze zahraničí tyto hypotézy spolehlivě vyvrací.
Vhodnější je napnout své úsilí ke koncepčním řešením, která zhodnocují širší kontext a sledují jasné cíle. Zároveň není třeba vynalézat kolo. Všechno vědění, které potřebujeme, už máme.
