Na říjnovém zasedání zastupitelstva koalice zařadila tisk věnovaný projektové studii hasičské stanice. Jeho předkladatelkou byla starostka Terezie Radoměřská, která ve své úvodní řeči zdůraznila, že „navržené usnesení je pouze ve smyslu bere na vědomí“. Co však z výsledku jednání vytvořila redakce radničního magazínu Jedna?
„Členové zastupitelstva Prahy 1 na zasedání 17. října projednali zprávu o stavu přípravy zbrojnice pro dobrovolné hasiče. Jako nejvhodnější pro ni bylo vytipováno místo v Holbově ulici u vjezdu do Těšnovského tunelu. Zastupitelé studii připravenou ateliérem SUNCAD po dlouhé debatě vzali na vědomí, když pro hlasovalo 81 % přítomných zastupitelů a nikdo nebyl proti. Na otázky zastupitelů odpovídali i velitelé jednotky hasičů,“ píše se v prosincovém čísle časopisu, aneb drobnými manipulacemi veřejného mínění k utopení několika stovek milionů z veřejných peněz.
V jednom má autor nebo autorka (text není raději podepsán) pravdu: debata byla dlouhá, vždyť vydá na úctyhodných 23 stran stenozáznamu (str. 56–67 a 73–85). Text v radničním periodiku však veškeré námitky, které zazněly, pomíjí, a soustřeďuje pozornost čtenářů na skutečnost, že 81 % zastupitelů vzalo studii na vědomí. Proč je to najednou tak důležité?
Zastupitelská hatmatilka může někdy působit odtažitě a toporně, v tomto případě však usnesení neznamená ani víc, ani míň, než jak přesně stojí a leží. Zastupitelstvo tedy jednoduše vzalo na vědomí studii, která ležela přímo před jejich očima, a kterou jim prezentoval její autor, architekt Havránek. Jaký smysl by mělo dokument nevzít na vědomí? Jinými slovy, i kdyby studie nebyla vzata na vědomí, nestalo by se fakticky vůbec nic. Na druhou stranu, nebylo by možné ovlivňovat tak snadno veřejné mínění ohromujícími čísly a vypichovat, že nikdo nebyl proti.
Chápeme, proč je třeba vytvářet dojem, že vše běží jako na drátkách, celý projekt nové hasičárny totiž není bez rozporů. Proto se vraťme ke zmíněnému stenozáznamu.
Nábřeží neřešíme
Zastupitel Filip Lachmann například vznesl dotaz, zda došlo k projednání projektu s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), který lokalitu považuje ve studii humanizace Severojižní magistrály v jedné z poznámek za rozvojové území, které by v budoucnu bylo možné využít pro parkovou zeleň a propojení Petrské čtvrti s nábřežím. To je znehodnocené zvláště v tomto místě historickými stavebními zásahy, zejména vybudováním silničního přivaděče téměř dálničního typu v Holbově ulici. Nedojde vybudováním podzemní stavby na místě bunkru, který se zde nyní nachází, k zablokování možnosti dalšího rozvoje lokality?
Nad výběrem místa panuje více pochybností. Třeba „agresivita spodních vod“, která je podle projektové studie v místě očekávatelná. V paměti máme někdejší stav vody při povodních v roce 2002, kdy bylo místo včetně Těšnovského tunelu zcela zaplaveno. Podle architekta je dnes místo chráněno protipovodňovými zábranami, je to však dobrý nápad, postavit strategickou stavbu tam, kde se musíme spolehnout na dodatečnou protipovodňovou ochranu? Nepůjde voda spodem?
Klimatický rozvrat, kterého jsme v planetárním měřítku stále více svědky, může přinést leccos, včetně dalších ničivých povodní. „Je samozřejmě vhodné, když jsou hasiči rychle na místě, ale ne zase až tak moc rychle,“ glosuje v debatě Filip Lachmann.
Souhlasy nemáme, peníze taky ne
Zastupitel Pavel Marc se dotázal, zda bylo pro projekt získáno stanovisko generálního ředitelství Integrovaného záchranného systému, protože jednání bylo vedeno o zařízení, které se má stát součástí právě IZS. Ani přes upřesnění svého dotazu se mu však nedostalo kladné odpovědi, že by takové stanovisko existovalo. Ze zákona není prý třeba a ani například oficiální přípis Hasičského záchranného sboru nemáme.
S Národním památkovým ústavem se nejednalo, protože o tom prý rozhodují jen památkáři magistrátní. To dá rozum.
Velká nejistota také panuje nad cenou za vybudování celého objektu. Tady dnešní koalici dobíhají hříchy té předchozí, která o této variantě stavby rozhodla. Tehdejší pracovní skupina, která se zabývala výběrem umístění hasičárny, nezahrnovala zástupce opozice a – jak podotkl zastupitel a předseda Kontrolního výboru Pavel Čižinský – až dnes probíhá snaha dohnat dříve chybějící diskuzi. „Je to naopak, než to proběhnout mělo,“ říká podle stenozáznamu Čižinský, a pokračuje: „Připomenu, že původní návrh hasičů byl dělat hasičárnu v Novomlýnské. Byl to nepochybně i z jejich strany kompromis, ale tam by to bylo nesrovnatelně menší a levnější než to, co se nyní plánuje zde. Moje kritika již tři, čtyři roky zní pořád stejně. Pojďme si na širokém poli koalice–opozice a odborníci zjistit jednak právní mantinely, ve kterých se pohybujeme, a potom si řekněme základní rozsahy finanční, materiálové a místní, které tomu chceme obětovat atd. To
se bohužel nestalo, proces máme pořád postavený na hlavu.“
Vrací se tím k ceně, kterou není schopen odhadnout nakonec ani sám architekt. Avizovaných 150 milionů se totiž již dnes zdá jako značně podstřelená částka. A zároveň chybí formální debata s hlavním městem a Hasičským záchranným sborem o možnostech společného financování, takže to vypadá, že na stavbu jednoho dne padne třeba celá čtvrtina rozpočtu městské části.
Již dnes totiž víme, a podotýká to v debatě i architekt Havránek, že „do lokality Holbova, do objemu pozemku a objemu budoucího objektu jsme schopni vtělit právě jen potřeby Jednotky Sboru dobrovolných hasičů, nikoli potřeby Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, protože požadavky tohoto sboru byly vyšší a byly neslučitelné s místem a s kapacitou objektu“. Přeloženo do konkrétních reálií to znamená, že hasičárna tedy neumožní využití prostor pro operativní sklad, který má dnes HZS v Jílovém u Prahy.
Přímo problémy pojmenoval i zastupitel Petr Kučera: „Protože se městská část musí o svou jednotku postarat, je asi každému jasné, že hasičskou stanici za 300 milionů nebo více v tomto desetiletí stavět nebudeme. Stanice je obrovská a je otázka, zda naše jednotka potřebuje tak velkou stanici. Rozprava se ale tímto směrem nevede a zdržujeme se nad velmi drahou hračkou, na kterou nemáme.“ Tím odhaluje jistou poťouchlost celé akce: Projekt je podle názorů řady zastupitelů odsouzený k tomu, aby zhavaroval, jakmile se budoucí strážcové kasy střetnou s účetní realitou.
Zastupitelé sice dostali od starostky Radoměřské jisté vágní ujištění, že bude projekt navázán na „různé finanční proudy, počínaje evropskými financemi“, takový způsob však dokonale demaskuje nepřipravenost celého divadla.
Nerealistické proporce
Jednotu v přesvědčení o správnosti postupu bychom nenašli ani u všech koaličních zastupitelů nebo zbytku opozice. Čísla nesedí. Neznáme střízlivý odhad ceny za stavbu a dokonce nevíme, zda je pro naše území tak rozsáhlý objekt potřeba, když je plně obslouženo profesionálními hasiči sídlícími v Sokolské ulici a v Argentinské. Jaký je přitom poměr zásahů těchto mužstev v roce 2022? Sokolská 2500, Holešovice 2000, Praha 1 jich má 20. Za tři čtvrtletí v roce 2023 je to potom 1709/1250/9.
Je zcela jisté, že si dobrovolní hasiči sami neurčují, kam se vydají, pokud jejich služeb nevyužívá samotná městská část, jako například při dezinfekci budov v období covidové pandemie. Za jejich činnost jim patří dík, vypovídá však uvedená statistika o naléhavé potřebě zajistit jednotce natolik rozsáhlou základnu? To ať si každý posoudí sám.
Koalice přes všechny podivnosti v projektu pokračuje a nerealistické proporce budoucí hasičárny maluje všemi silami na růžovo. Příkladem je i aktuální číslo radničního časopisu, které z prostého vzetí dokumentu na vědomí, vytvořilo zastupitelskou selanku.
Letošní rozpočet městské části předpokládá náklady na hasičárnu za různé projektové práce 3 141 700 Kč. Z toho je přibližně 1,7 mil. doplatek z loňského roku.
Mezitím se na sociálních sítích množí dotazy, kam že to hasičská vozidla putují, když je vidí na dálnici směr Krkonoše, proč někteří funkcionáři parkují nadivoko, kde je napadne, nebo proč projíždí pěšími zónami. Jenže knihy jízd – na ty se radši ani neptejte…