Vládnoucí koalice obvykle vyzývají opoziční zastupitele a zastupitelky ke konstruktivní spolupráci, většinou však zůstává jen u slov. Když dojde na činy, hledají se důvody, proč je opoziční požadavek vadný a proč si navržená usnesení nezaslouží své místo na slunci, píše náš zastupitel Filip Lachmann.
Na posledním jednání zastupitelstva jsem předložil materiál, jehož cílem bylo uložit příslušnému výboru úkol, aby připravil psanou koncepci a strategii mediální prezentace úřadu. Zastupitelstvo mělo na jeho základě také vzít na vědomí „dlouhodobou roztříštěnost, obsahovou nevyváženost a nedostatečnost mediální komunikace Úřadu městské části Praha 1“. Jak je asi z úvodu zřejmé, navržené usnesení neprošlo. Namísto toho zaznělo několik argumentů, proč chtějí radniční média vládnoucí představitelé krotit jinak a sami. O radničním PR a o tom, o jaké se jednalo argumenty a proč je považuji za mylné, pojednává následující text.
Mediální prezentaci úřadu naší městské části, potažmo tomu, jak s jednotlivými komunikačními kanály nakládají lokální politici a političky, se věnuji dlouhodobě: ať už průběžnou konfrontací konkrétních projevů na sociálních sítích, zapojením se do redakční rady nového radničního periodika Jedna v roce 2019 a v „popřevratové“ době jeho pozdější kritikou nebo pozorností k nekoncepčnímu periodiku Soused.
Nepřicházím k tomu všemu navíc jako slepý k houslím, publikaci v médiích se i jako zakladatel několika elektronických periodik věnuji bezmála dvacet let a na svém kontě mám několik tisíc článků v různých publicistických žánrech, od hudební publicistiky přes popularizaci vědy po autorské komentáře. I z důvodu letitého zájmu o mediální teorii a analýzu diskursu si uvědomuji pověstnou sílu slova a – možná už notoricky – hledám nedostatky v komunikaci a sleduji nejen co v ní je, ale také to, co v ní systematicky chybí. To všechno je motorem, který mě přinutil konfrontovat krátce po volbách s realitou radničního PR také zastupitele a zastupitelky prostřednictvím předloženého tisku:
Praze 1 chybí komunikační strategie
Součástí dokumentu bylo jednoduché shrnutí aktivity hlavních komunikačních kanálů úřadu: na webové stránce, profilu na sociální síti Facebook „Praha 1“, na druhém profilu na sociální síti Facebook „Praha 1 Online“ a na profilu na sociální síti Twitter „Praha 1“. Tvrdím v něm, že radnice dlouhodobě informuje nevyváženým, obsahově nedostatečným způsobem a že informace na webu jsou podávány roztříštěně. Jednotlivé kanály jsou obsahově duplicitní, takže není zřejmé, k čemu který z nich slouží a jaké má cíle. Webové stránky nabízí celou řadu zajímavých informací a datových aplikací, běžný uživatel je však jen stěží najde – jsou například zastrčené v docela nenápadné sekci, kterou pracovně nazývám „sekcí ODS“, mimo standardní strukturu webu (více o tom v rámečku níže). Také o jiných projektech, jako je strategie městské části a navazující sociologický výzkum postojů a potřeb místních obyvatel, informuje solitérní web planuj1.cz, takže se o nich občané dozví spíše náhodou. A sociální sítě úřadu? Ty slouží více než u většiny jiných městských částí k propagaci těch vládnoucích politiků a političek, kteří se – snad ze setrvačnosti – evidentně bezplatnému PR nebrání. Třeba v prosinci opanovali celou třetinu příspěvků na Facebooku.
A nebrání jim v tom zřejmě ani skutečnost, že komunikace Prahy 1 dle zmíněného reprezentativního výzkumu patří k těm nejhůře hodnoceným oblastem místního veřejného života. Velmi spokojeno je pouze 13 % lidí a dalších 33 % je spíše spokojeno. Pro kontext: výzkumníci vzorek porovnávali také s ostatními Pražany a zkušenosti odjinud značí, že si Praha 1 vede v průměru hůř. Lze namítnout, že „komunikace městské části“ je široký pojem, který může zahrnovat obecně chování politiků či úředníků, jejich vystupování či reakce na interpelace občanů nebo na dotazy položené e-mailem nebo osobně při různých setkáních. Ke komunikaci radnice také každý nemusí zaujímat silný postoj, protože to není něco, co by lidem zásadní měrou vstupovalo do životů. Přesto však tvrdím, že je povinností úřadu udělat všechno pro zlepšování svého veřejného obrazu, namísto hledání výmluv. Jednou z cest byla právě příprava psané koncepce a strategie komunikace.
| Tady je Burešovo |
|---|
| V lednu jsem interpeloval starostku Terezii Radoměřskou ohledně dlouhodobého využívání loga s jedničkou v obláčku: Vážená paní starostko, z jakého titulu ÚMČ P1 používá v některých svých projektech, zejména v aplikacích pod souhrnným názvem „Transparentní 1“, ale také například na vozech úklidu, logo s jedničkou v obláčku? Je veřejně známo, že se jedná o logo ODS Praha 1, resp. autorské dílo, k němuž dle svého tvrzení vykonává majetková práva uvolněný zastupitel Richard Bureš, aniž by ÚMČ P1 byla smluvně udělena výhradní licence. Pokud by se jednalo o logo úřadem zcela arbitrárně vybrané, představovalo by to jen autorskoprávní problém, ODS však toto logo zároveň používá v rámci své politické propagace, například v průběhu loňské předvolební kampaně, jedná se tedy zároveň o politický problém. Městská část rozsáhlým používáním loga tímto zdarma propaguje podprahově vnímanou grafiku jedné politické strany (ODS). Děkuji za Vaši odpověď. S úctou, Filip Lachmann Paní starostka v odpovědi konstatuje, že se skutečně jedná o logo zastupitele Richarda Bureše (ODS), který je i vlastníkem autorských práv. Použití loga je prý dáno „složitou situací“ v době vzniku příslušných projektů. „Dá se konstatovat, že symbol ‚bubliny‘ je použit všude tam, kde projekt i aktivita byla iniciována, vytvořena či realizována Richardem Burešem,“ píše starostka a dodává, že použití zmíněného grafického prvku v politické kampani nevidí jako problém. Znovu se nám tedy potvrzuje, kdo ve vládnoucí koalici představuje dominantní sílu. |
Že se jedná o správnou cestu, jakou může radnice zlepšit službu občanům, dle mého názoru potvrzuje mimo jiné publikace Komunikace organizací veřejné správy (analýza dat), kterou vydalo Ministerstvo vnitra jako shrnutí stavu komunikace tuzemských institucí veřejné správy a jako metodické doporučení. Autoři v jeho závěru píší: „Potvrdilo se, že zpracování komunikační strategie nejenom pomůže strategicky nastavit komunikační aktivity organizace, ale také slouží k motivaci organizace, aby byla v komunikaci aktivní a činná (např. připraví aktuální závazný akční plán pro nadcházející období). Psaná strategie rovněž přispívá sjednocení komunikačních sdělení a potažmo celé komunikace, díky čemuž je komunikace organizace na první pohled rozpoznatelná pro adresáta.“ (s. 47) Podle autorů „lze doporučit zpracování komunikační strategie organizacím veřejné správy, jelikož má prokazatelně pozitivní přínosy (např. vyšší efektivita komunikace, vyšší efektivita vynaložených zdrojů (lidských i finančních), vytvoření sjednocené komunikace, vytvoření komunikační identity). Potažmo se při správné komunikaci posiluje důvěryhodnost úřadu” (ibid).
Jinými slovy, psaná a veřejně dostupná strategie není něčím, co má ztěžovat příslušným pracovníkům a pracovnicím z Oddělení vnějších vztahů život. Naopak, má je chránit před odvěkou touhou některých političek a politiků po pozornosti objektivů a pomoci vytvořit z komunikace úřadu ucelený ekosystém a transparentní, profesionální servis pro své občany a pro širokou veřejnost, která v našem případě často upírá zrak k dění v samotném centru všech center.
Díky, ale uděláme si to radši sami
Odpovědi na můj tisk na březnovém jednání zastupitelstva se dají shrnout pod jeden argument a jedno nedorozumění: komunikace úřadu spadá pod působnost starostky a měla by to tedy být ona, kdo se problematice začne věnovat; snaha pověřit tímto úkolem výbor (konkrétně výbor pro participaci vedený koaličním zastupitelem) nedává smysl, na komunikaci má každý nějaký názor a měli by se tím zabývat spíše odborníci.
Obojí zní logicky. To první je však mylné, to druhé takto nikdo nenavrhuje. Jistě, komunikace sice formálně spadá pod hlavu celého úřadu. Starostka nese primární zodpovědnost a nelze ji z celého procesu vyjmout. Zároveň však platí, že by vládnoucí neměli být těmi, kdo sami určí základní pravidla něčeho tak bytostně participativního a vzájemného, jako je komunikace. Ta není nikdy jednosměrná, což klade značné nároky na její kvalitu a otevřenost. Úkol plynoucí z navrženého usnesení navíc neznamenal, že by členky a členové participačního výboru měli třeba zčistajasna vymýšlet, jaké má někdo psát příspěvky na sociální sítě – jejich úkolem mělo být transparentní zadání potřebných analýz a oslovení příslušných odborníků a odbornic, diskuse nad průběžným postupem a komunikace dílčích zjištění. Veřejně přístupná jednání výborů by navíc zajistila, že z procesu nikdo nemůže být vyřazen.
A není přitom nutné vynalézat kolo. Ministerstvo vnitra stručně radí, jak na komunikační strategii. Sdílí příklady dobré praxe, například komunikační strategii MČ Praha-Zbraslav nebo Zruče nad Sázavou, vybízí ke stanovení cílů, cílových skupin a vyhodnocování výsledků. Co by proti tomu někdo mohl mít, chce se říct.
Téma komunikace radnice první městské části není nepopsaný list. Má svoji historii, své světlejší i temnější momenty. Dlouhodobě však platí, že se žádnému z předchozích starostů nepodařilo vytvořit takovou strategii a koncepci, která by dokázala přesáhnout jednotlivá volební období. Podaří se to současné starostce Terezii Radoměřské? Vzhledem k tomu, že koncepční snahy hasí již v zárodku a v rozpočtu pro letošní rok zůstává vše při starém, dovolím si o tom pochybovat. Zároveň však zůstávám optimistou, protože naděje umírá poslední a protože věřím, že se podaří naplnit příslib budoucího jednání o komunikační strategii, ze kterého nebude vyňata opozice.